
Rozhovor TH v Bravu:
Bravo: Už jste někdy byli v Praze?
Bill: Ne, jsme tu poprvé, ale určitě ne naposledy.
Bravo: V současné době jste pořád na cestách. Kde vůbec bydlíte?
Bill: Momentálně bydlíme v hotelech, ale když máme pár dní volna, jedeme domů za našima.
Bravo: Už jste si naplánovali nějakou dovolenou?
Bill: Termín jsme si ještě nestanovili, ale určitě někam vyrazíme do tepla.
Georg: Ideální by byla písečná pláž...
Tom: Já jsem nejraději v teple. Chtělo by to nějaký úžasný ostrov! (smích)
Gustav: No, ale hory taky nejsou marný...
Bravo: Dokážete po koncertěhned usnout?
Bill: Jak kdy. Na turné jsme byli tak utahaní, že jsme večet padli mrtví do postele.
Georg: Po koncertě se většinou scházíme backstage, kde něco sníme, proberem co a jak a pak hurá do hotelu a spát.
Bravo: Jak to teď vypadá s kamarády? Jste s nimi v kontaktu?
Bill: To jsme každopádně. I když to nejen pro ně, ale i pro naše rodiny byla velká změna.
Museli si zvyknout na to, že pořád někde jsme, že se nám často vůbec nedovolají...
Teď už to spíš nechávají na nás.
Georg: Skoro denně si voláme s rodiči a kámoši. Taky jim hodně vyprávíme, co zažíváme.
Bill: I pro nás je hrozně moc důležitý si popovídat i o něčem jiným než jen o tom, co děláme
my.
Bravo: Rodiče vás ve všem podporují?
Georg: Totálně.
Bill: Už od začátku nám vždycky fandili a taky nám pomáhali, jak to jen šlo. Často nás například
vozili na vystoupení. Jsou na nás moc hrdí.
Bravo: Jste pověrčiví?
Georg: No, jediný, čeho se třeba před vystoupením držíme, je, že se půl hodiny předem setkáváme v
zákulisí.Tak pak chceme být úplně sami. Ale rituál, nebo tak nemáme...
Tom: Kdyby někoho zajímalo, co děláme backstage, může se kouknout na naše nový DVD. (smích)
Brzy vychází i u nás, pozn. red.
Bravo: A co v soukromí, třeba když vám cestu zkříží černá kočka?
Bill: Jé, tak to ani ne, ale když už se ráno bouchnu do hlavy nebo něco rozleju a vidím, že je den
blbec, tak radši nikam nejdu.
Bravo: Pátek třináctého?
Bill: Žádný problém! Ten den děláme všechno. (smích)
Bravo: Máte doma zvířata?
Tom: Každý má psa a kočku.
Bravo: Prosím?
Bill: Je to tak!
Gustav: A já mám rybičky blackmoly.
Bravo: Prozradíte jména svých mazlíčků?
Tom: Ani ne, máme totiž hlídacího psa!
Bill: Ale jméno kočky bysme prozradit mohli ne? Jmenuje se Kazimír.
Pozor! Rozhovor nekončí! V příštím čísle pokračujeme. Tokio Hotel o holkách, anglicky zpívaných sonzích atd.
Bravo: V současné době jste pořád na cestách. Kde vůbec bydlíte?
Bill: Momentálně bydlíme v hotelech, ale když máme pár dní volna, jedeme domů za našima.
Bravo: Už jste si naplánovali nějakou dovolenou?
Bill: Termín jsme si ještě nestanovili, ale určitě někam vyrazíme do tepla.
Georg: Ideální by byla písečná pláž...
Tom: Já jsem nejraději v teple. Chtělo by to nějaký úžasný ostrov! (smích)
Gustav: No, ale hory taky nejsou marný...
Bravo: Dokážete po koncertěhned usnout?
Bill: Jak kdy. Na turné jsme byli tak utahaní, že jsme večet padli mrtví do postele.
Georg: Po koncertě se většinou scházíme backstage, kde něco sníme, proberem co a jak a pak hurá do hotelu a spát.
Bravo: Jak to teď vypadá s kamarády? Jste s nimi v kontaktu?
Bill: To jsme každopádně. I když to nejen pro ně, ale i pro naše rodiny byla velká změna.
Museli si zvyknout na to, že pořád někde jsme, že se nám často vůbec nedovolají...
Teď už to spíš nechávají na nás.
Georg: Skoro denně si voláme s rodiči a kámoši. Taky jim hodně vyprávíme, co zažíváme.
Bill: I pro nás je hrozně moc důležitý si popovídat i o něčem jiným než jen o tom, co děláme
my.
Bravo: Rodiče vás ve všem podporují?
Georg: Totálně.
Bill: Už od začátku nám vždycky fandili a taky nám pomáhali, jak to jen šlo. Často nás například
vozili na vystoupení. Jsou na nás moc hrdí.
Bravo: Jste pověrčiví?
Georg: No, jediný, čeho se třeba před vystoupením držíme, je, že se půl hodiny předem setkáváme v
zákulisí.Tak pak chceme být úplně sami. Ale rituál, nebo tak nemáme...
Tom: Kdyby někoho zajímalo, co děláme backstage, může se kouknout na naše nový DVD. (smích)
Brzy vychází i u nás, pozn. red.
Bravo: A co v soukromí, třeba když vám cestu zkříží černá kočka?
Bill: Jé, tak to ani ne, ale když už se ráno bouchnu do hlavy nebo něco rozleju a vidím, že je den
blbec, tak radši nikam nejdu.
Bravo: Pátek třináctého?
Bill: Žádný problém! Ten den děláme všechno. (smích)
Bravo: Máte doma zvířata?
Tom: Každý má psa a kočku.
Bravo: Prosím?
Bill: Je to tak!
Gustav: A já mám rybičky blackmoly.
Bravo: Prozradíte jména svých mazlíčků?
Tom: Ani ne, máme totiž hlídacího psa!
Bill: Ale jméno kočky bysme prozradit mohli ne? Jmenuje se Kazimír.
Pozor! Rozhovor nekončí! V příštím čísle pokračujeme. Tokio Hotel o holkách, anglicky zpívaných sonzích atd.


th nejsou špatní. oni se mi vůbec nelíběj, ale mají clekm good songy.
jo, a tenhle pěknej blogík dělala moje kámoška!